Už pěkných pár let slavím svoje narozeniny … s udicí. Aby byla tradice dodržena, tak jsem se i tentokrát na konci července vydala na rychlé dvoudenní rybaření, na kapry. Červenec, jak se sluší na prázdninový měsíc, nešetřil teplotami. Když jsem se před odjezdem dívala na předpověď počasí, byla jsem si vědomá, jaký se chystá „pařák“.
Bez jakéhokoli váhání jsem se vydala na mnou časté využívané loviště kaprů. Jelikož znám sebe i svoji odhodlanost, žádné počasí není tak hrozné, aby mě odradilo od odjezdu. K vodě jsem se dostala v pravé poledne, kde jsem se nejprve pustila do rozložení udic.
Na toto rybaření jsem si sebou zabalila dva silné pruty na kapry, mé milované feedery ze série Black Stone Comercial Method Feeder a Big Fish Method Feeder od firmy Mikado, o kterých jsem psala v dřívějším článku.
Láskou jsem do těch udiček zahořela od prvního použití! Nesmí chybět na žádném z mých delších výjezdů za bílými rybami. Zamilovat se do udice? Naprosto možné. Asi většina z vás má ve své kolekci udic poklady, které by za nic nevyměnil.
Usedli jsme na zem, udice rozložené, navijáky připojené, sety na kapry smontované. Na tento výjezd jsem uvařila plný dvacetilitrový kyblík kukuřice, kterou jsem dochutila až na místě, předem připravenou příchutí Tutti Frutti. Návnada na vlasec? Vsadila jsem na klasiku! Dvě, či tři zrna kukuřice jsem umístila hned vedle háčku. Závaží s obrtlíkem přimontované na bezpečnostní klip. Hotovo!
Na stanovišti jsem měla k dispozici loď, kterou jsem vyvezla soupravy na druhý břeh.
Soupravy jsem umístila do mělčí vody, do míst, kde se často vyhřívají kapři v horké dny, a odkud už byl chycen nejeden „tlouštík“. Signalizátory zapojené, volnoběhy v navijácích rovněž. Zůstala mi jen příprava vnadidla, získala jsem směs 2mm pelet sladké chuti. Na vlasec přišla rovněž malá 12mm sladká pop up kulička. Naplnila jsem košíčky mixem pelet a nahodila. Natáhla jsem vlasec a odložila prut do vidliček.
Při čekání na záběr bylo možné připravit celý zbytek: postavit stan, smontovat podběrák, vytáhnout podložku a dezinfenkční prostředek a nejpotřebnější věci, které musí být v dosahu ruky.
Když je všechno připravené, je možné se pokojně usadit a čekat na záběr. Ten klid však netrval příliš dlouho. Feederová špička začala bláznit. Drobná ryba, kterých je na tomto místě spousta, se rychle začala zajímat o moji nabídku svačiny podané do vody.
Objevilo se pár cejnů, jak menších, tak větších. Kapři tak jak mlčeli, tak mlčí i dále. No nic, čekáme dál… Otevřeli jsme šampaňské. Nakonec, 26. narozeniny jsou jen jednou za život, přípitek za velké ryby byl pronesen!
Přišel večer, poněvadž příprava a rozbalení všeho zabralo nějaký čas. I slunce také nemilosrdně ukončilo svoji činnost. Čas vrátit se do stanu. Plánovaný budíček byl na čtvrtou ráno, aby byly přemístěny soupravy, a spánku tak zůstalo jen málo.
Signalizátor zapnutý u ucha, budíky v telefonu nastavené, čili je možné usnout. Sladký spánek ale netrval dlouho. Ve 3 ráno mne vzbudil zvuk vyjícího signalizátoru a z cívky se odvíjel vlasec jako šílený. Jako opařená jsem vyběhla ze stanu, aby mohl začít tak dlouho očekávaný záběr.
Je tam! Chytila se! Musela jsem dost rychle navíjet, aby mi ryba neuplavala do blízké zátoky, kde hned pod hladinou leží pár popadaných stromů. Přeci jen už se to stalo, a ne jednou. Vyplutí dvou osob na loďce s udicí a čelovkami na hlavě v takovouto hodinu není moc komfortní.
Táhnutí chvíli trvalo, ryba se nevzdávala. Za pár minut však skončil na podložce pěkný 11,5 kilový kapr.
Dezinfekce rány od háčku, rychlé focení, zvážení, polibek a návrat do vody. Soupravy byly znovu nastaveny, místo podchycené. Teď snad bude možné ještě na chvíli si zdřímnout.
Druhý den samotného rána do „dveří“ stanu zavítaly silné paprsky slunce. Další den, ve kterém byl mučivý žár velmi otravný. Iritující bylo to, že poblíž mého stanoviště nebylo nic, co by vrhalo jakýkoliv stín. Voda byla velmi rozehřátá a neokysličená. Nebylo vidět na místa, ve kterých by mohla plavat ryba. Záběry na feederu rovněž ustaly. Není se co divit, v takovém počasí ani já sama nemám chuť na svačinu.
Nepočítala jsem s žádným braním v té vařící vodě, ale k mému údivu se něco nechalo zaujmout mojí návnadou na feederu. Všimla jsem si uvolněného vlasce a narovnané feederové špičky. Zasekla jsem! Na začátku se mohlo zdát, že se háček jen někde zasekl, až do chvíle… Slyšela jsem pohyb, prut se prohnul do pěkného oblouku.
Vešla jsem do vody s udicí. Ryba, kterou jsem měla na háčku, si dělala, co chtěla. Jediné, co jsem mohla dělat já, bylo modlit se, aby neuplavala v houští hned vedle. Bohužel, po pár minutách pokusů o její chycení se prostě uvolnila. Mohu se jen domnívat, že to byl amur, podle jeho charakteristického záběru a pohybů, které dělal u břehu. Někdy je bohužel třeba unést i porážku. Nevzdávám se však a čekám dále. Můj optimismus mi dovolil těšit se z faktu, že ryba začala žrát a tak to nebude poslední záběr na tomto výjezdu.
Nastala další a bohužel moje už poslední noc na tomto místě. Ticho trvalo do půl třetí, kdy se znovu začal rozléhat zvuk signalizátoru. Podobná situace jako při záběru z předchozí noci. Rozdíl byl v tom, že tentokrát se chytil o něco menší, ale pěkný kapr obecný – tak dlouho mnou očekávaný na této vodě. Společné památeční foto, pusa a do vody. Počkám, až povyroste a pak se možná zase potkáme!
V den odjezdu se počasí o něco zhoršilo a spadl dlouho očekávaný déšť. Toho dne jsem chytila ještě pár cejnů a okounů, kteří ochutnali malou plavající kuličku.
Pomalu je nutné složit stan, sbalit udice a celý zbytek vybavení. Bohužel všechno dobré se někdy končí. Naštěstí ne na dlouho, protože už plánuji další výjezd. Pěkné ryby byly pro mě nejlepším narozeninovým dárkem. V takové chvíli člověk lituje, že narozeniny má jen jednou za rok. Počítám s tím, že se o dost dříve uvidím s mým kapřím přítelem. <3
Na viděnou u vody
Agata Korzeniowska
